Jak jsme se nestěhovali na jih
Už jsem byl rozhodnutý, že se přestěhujeme do La Gallete a pak jsme potkali Plzeňáky.
Nutno říci, že dovolená na Mauriciu má svá specifika. Janičce je vedro, remcá. Bety furt něco chce nebo nechce, remcá. Když je jí špatně, remcá o to víc. Street food tu je ale jinak "rozprostřený" než co jsme zatím kdy viděli. A do toho to ubytko;) Jenže, to vypadá na běžný ostrovní standard.
Už jsem měl vymyšlené ubytko jinde ale na pláži jsme potkali Toma a Markétu, co jsou tu po třetí ...
Sever se zdá být na "žití" jednodušší, dostupnější. Jih je hotelovější, ale co do výletů zajímavější. Takže když jsme zhodnotili, že k plážím od ubytka dale, k obchodu dále, vyhodnotili jsme, že zůstanem na severu. Poradili nám pár výletů. A trochu i ten divný streetfood.
Streetfood jsou tu stanky, takový budky, na krajích pláže. A pak okolo hlavní ulice. Večer asi také nějaké okolo hlavní ulice, ale jiné než přes den.
27.1. Sušenkárna
Věděli jste že... na ostrově je od roku 1870 v provozu sušenkárna? Počátkem 19. století to byl cukrovar, ale po nějaké době provozu zjistili, že je levnější cukr dovážet a tak zacali na plno zužitkovávat z brazilie dovezeny Maniok.
Maniok,
roste rok.
A potom ten kořen
Co vypada jak křen
nastrouhají a usuší
do formiček nabuší
pak ti chutě rozruší...
Tak jste si užili chvilku zvrhlé poezie zoufaleho otce;)
Skutečně roste cca rok, do 1-2m. Na stoleté váze kde při množství půltuny kilo či dvě nehraje roli, naváží, nasypou do takové klece, properou, nastrouhají, vhodí do mlýnku a fukarem dosuší na mouku. Přidají cukr a jednu ze sedmi ingrediencí (skorice, anýz, kakao, sezam, máslo, ... a ty ostatní budou na fotce), dají do mřížky. Utemují a 6-8 min pečou na asi 4m peci. V předu je žár, vzadu dosušení. Ručně naskládají do měrky do které se vejde právě 20 nebo 40kousků a ručně zabalí. Papir zalepi "lepidlem" škrobem z kukuřice.
Komentáře
Okomentovat