Welcome on board A380 Praha Dubai

Lowcostove cestovaní dava vhled do života, pokoru, respekt ke kulturám, otevíra dveře dobrodružství, navazuje přátelství... ale rozhodně nedělá vždy cestování pohodlnným. Ač souzním s R.D.Andersonem ktery ve sve roli McGyvera pronesl pamatnou větu: "jedině tlak udělá z uhlíku diamant", take souzním s mottem, pro mne neznámeho autora "lepe se brečí v bentley než v trabantu".

Letíme s Air Mauricius, operated by Air Emirates. Letíme s těmi nejlepšími. Doposud jsem měl jako referenční společnost KLM a jako suteren letectví Ryanair. Level vzhuru se posunul. O mnoho. A suteren?  V minulych letech Ryanair vlastne posunul taky, ale to je jiny příběh. Ač jsme mohli letet s 2x23kg na osobu a 7kg na palubu (což bych při převozu full dive výstroje ocenil)

Na Pražském letišti jsme v předstihu. Rychlý obed v Restauraci Runway a hura pro palubní lístky. Běžně dělám check in už z domova, ale u Emirates a  A380 nečekám overbooking a tak si to "užijem" na přepážce. Naštěstí u odbavovacích přepážek nas nasměrují na nevyhlášené přepážky. Skoro bych to slovy paní Rowlingove napsal jako nastupiste ne 9a 3/4 ale 176 a3/4 ;)) 

Odbavení, kontrola, security a už sedíme u gate. Ač se nás to netýkalo, ocenuji že u vážení zavazadel měli lidský přístup. Organizace onboardingu (nalodění) take na jedničku. Že by Betynka mohla dostat dáreček na palubě jsem trochu tušil, ale to jak se Emirati předvedli, to mi spadla brada ( asi jsem doposud letal .. 'jen v prasečáku'), a to letíme jen economy.

Rozmazlování

"Tatí ja mam tablet", "Mamí ja tam mam hry" (tak to ve velkych letadlech je ale Betynka to ještě nezažila). Za chvilku přisla slečna letuška a přibesla Bětce dětský časopis a dáreček - batůžek. Po chvíli jde jina dvojice... Vyfotí betynku polaroidem a předávají v obálce ... "Let the dreams fly high" (ať tvé sny letí, míří, vysoko). A pak ... to přišlo .... Nevím jestli dárek rodičům nebo komfort dítku, ale chvíli po startu přichází slečna letuška ... "slečna Alžběta zde má dětské menu..."  dokonce i s vlastní jmenovkou. Asi se ptáte proč to mě, neskromně napíši, ostříleného cestovatele, tak dojalo?

Betynka se najedla přednostně. Zvládá to sama, s dostatečným pochvalným komentářem "to je manifiq". Pak ještě čokoládku, brumíka, džusík. Housku si namazala sama i s komentářem na video.

A když později přinesly jídlo i nám, mohli jsme jíst vklidu a nerušeně. Prostě jsme si s janičkou dali víno, vodu hovězí desert fondan se slanym karamelem a nikdo nám to neujídal. 

Nevystupujte, právě přelétáme Mezopotámii

Aaaaa zmrzlina... se servíruje....

Aaaa přelétáme řeku Tigris. Euftat a Tigris! Kolikrat ja snil v hodinách dějepisu že navštívím kolébku civilizací, Mezopotamii. Samozřejmě jsem tuhle myšlenku hned sdělil Janičce. Její výraz byl... nic a vše říkající. "Tak ja si o tom něco přečtu a rozmyslím se. "... Zkusim to tedy na mou druhou první dámu.. "A co ty Betynko? Pojedeš se mnou objevovat Mezopotamii?" S nadšeným, vzruseným výrazem se snažím namotivovat dceru. Třeba se zeptá kde je Mezopotámie, nebo řekne energycky "joo tatiii pojedeme", nebo "ty blaaaho to neznam" a já jako velky tata ji začnu vyprávet o prastare civilizaci. Kterou odpoveď jste si tipnuli? ... Jak to bylo doopravdy..."Tati, ja bych radši do Japonska, na sushi!" OK tomu se moc vytknout ani protiřečit nedá! Ale já to nevzdám!